Češi letos od dubna do června chudli nejrychlejším tempem v historii země od roku 1993 (viz graf níže). Reálná mzda totiž meziročně poklesla o takřka desetinu, přesněji o 9,8 procenta. Nominálně sice Češi meziročně ve druhém čtvrtletí „brali“ o 4,4 procenta více, v průměru více než 40 tisíc korun hrubého měsíčně, avšak po započtení rapidní inflace ve výši 15,8 procenta se jejich výdělky propadly o skoro desetinu.
Životní úroveň Čechů je tak z hlediska pracovního příjmu zhruba o deset procent nižší než před rokem. To není málo. Ruku v ruce s tímto citelným poklesem životní úrovně, nejvýraznějším v historii novodobé České republiky, klesá také spotřebitelská důvěra v ekonomiku. Ta se letos ocitla nejníže v historii sledování od roku 2003. S poklesem této důvěry pak stoupá nespokojenost s politickou reprezentací země, což už tento víkend prokázala také velká protivládní demonstrace čítající desetitisíce účastníků.
Propad reálných výdělků ve druhém letošním čtvrtletí předčil očekávání většiny expertů. Češti i mezinárodní analytici oslovení agenturou Bloomberg očekávali ve střední hodnotě svých odhadů pokles o 9,5 procenta.
Propad reálných výdělků je však citelně nižší, než s jakým ve své aktuální prognóze počítá Česká národní banka. ČNB totiž předpokládala nominální růst mezd pouze o 2,7 procenta, tedy meziroční pokles mezd reálných dokonce o 13,1 procenta. Dnes zveřejněné údaje ČSÚ tak svědčí o tom, že mzdová inflace je výraznější, než ČNB předpokládá. Zřejmě se ale nedá čekat, že by to samo o sobě rozhodující počet členů bankovní rady ČNB „zviklalo“ k tomu, aby se přiklonili k zvýšení základní úrokové sazby. Ta by tak měla zůstat i po příštím zasedání bankovní rady na stávající úrovni sedmi procent.
Nominální růst mezd ve druhém čtvrtletí znatelně zpomalil z hodnoty prvního čtvrtletí, jež meziročně čítala 7,2 procenta. Zpomalení ale odráží zejména vysokou srovnávací základnu loňského druhého čtvrtletí, kdy se vyplácely mimořádné odměny ve zdravotnictví a oblasti sociální péče. Tyto odměny souvisely s tehdy již postupně odeznívající pandemií.
Zaměstnancům stále nahrává fakt, že Česko vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti v EU. To jim umožňuje říkat se s větším úspěchem o přidání a alespoň z jisté části tak kompenzovat drtivý dopad inflace. I proto je mzdová inflace výraznější, než ČNB předpokládala.
Za celý letošní rok se reálné výdělky propadnou podle našeho předpokladu o 8,1 procenta. Půjde o suverénně nejvýraznější pád reálných výsledků v historii ČR od roku 1993. V příštím roce je třeba počítat s růstem míry nezaměstnanosti, neboť pro zaměstnavatele už bude situace na nákladové straně v řadě případů neudržitelná.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
