Hned na úvod řekněme to nejpodstatnější. Ani úplné vymýcení aut se spalovacími motory v EU nemá samo o sobě šanci zpomalit, natož zvrátit proces klimatických změn. Pokud bude veškerá automobilová doprava v EU (osobní, nákladní, kamionová,…) plně elektrifikována, klesnou celosvětové emise oxidu uhličitého oproti nynějšímu stavu o přibližně dvě procenta. To je z hlediska celoplanetárního tak nepatrné snížení, že jej příroda sotva zaznamená. Navíc, stačí, když Čína bude svým současným tempem stavět dále uhelné elektrárny a ta dvě procenta rychle zase nabere zpět.
Takže zákazem prodeje aut se spalovacími motory do roku 2035 si EU prakticky „pro nic, za nic“ ničí jedno z posledních průmyslových odvětví, v němž celosvětově udává tón. To je samozřejmě špatná zpráva jak pro evropské spotřebitele, tak výrobce. EU říká, že chce jít vzorem ostatním globálním ekonomickým celkům, tedy Spojeným státům, Číně, Indii, Rusku a dalším. A věří, že ji budou následovat. Ano, pak by ničení tradičního autoprůmyslu mohlo mít smysl, protože by se jej ničili všichni naráz. Pro spotřebitele sice stále nic moc zpráva, ale aspoň by se mohl utěšovat, že jde o celoplanetární snažení, které tedy snad jeho prapravnukům zajistí třeba o několika desetinek Celsiova stupně nižší průměrnou teplotu.
Jenže opravdu můžeme věřit režimům typu toho čínského nebo ruského, že budou postupovat tak radikálně jako EU? Vždyť je celkem známým faktem, že tyto autokratické režimy využívají slibů v environmentální oblasti – jako je dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050, resp. 2060 – v rámci svého PR pro mezinárodní publikum. Nic je to nestojí, a přitom navenek působí milionově. Je to jakási maska, kterou si nasazují, aby působily přívětivěji, konstruktivně a kooperativně. Ve skutečnosti nikdy nebudou ochotny dělat to, co činí EU: střílet sama sebe do nohy. Dokud to pro ně nebude ekonomicky opravdu výhodné, spalovací motory neopustí. Bez ohledu na to, co nyní slibují.
A tak by měla postupovat i EU. Nechat lidi být. Dát volný průběh inovativnímu procesu. Až budou elektroauta opravdu ekonomicky výhodná, spotřebitelé si k nim sami nejdou cestu. Bez příkazů a zákazů. Stejně jako vyměnili pevné telefonní linky za mobily – mobily také stát nedotoval, pevné linky nezakazoval….
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
