Úsporný energetický tarif, jehož návrh včera schválili poslanci, jedné domácnosti ušetří maximálně 16 tisíc korun ročně. Týká se domácností využívajících jak elektřinu, tak i plyn, případně kombinaci obojího. Zahrnuje odpuštění pravidelné platby na podporu zelené energie.
Domácnostem však tarif pomůže jen nepatrně. Například čtyřčlenná rodina žijící v rodinném domku a využívající jako zdroj energie zemní plyn, resp. běžný plynový kotel, čelí v současnosti ročním platbám za energie kolem 120 tisíc korun (viz zde). Pokud taková rodina využívá jako zdroj energie elektřinu, resp. přímotop, čelí ročním nákladům zhruba 146 tisíc korun (viz zde).
Pokud by dané modelové domácnosti dosáhly na maximální výši úsporného tarifu, tj. 16 tisíc korun, dočkají se úlevy ve výší 13 procent, resp. 11 procent. Ovšem tarif platí až od nadcházející topné sezóny, kdy ceny energií budou opět o něco výše. Tarif tak běžné domácnosti ušetří nejvýše kolem deseti procent nákladů, spíše to ale bude méně, 5 až 10 procent.
Úsporný tarif přitom představuje jen další dluh státu, který nebude splácet nikdo jiný než dnešní a budoucí daňoví poplatníci. Vyjde je na necelých 31 miliard korun. Zlevněné energie nyní tedy zaplatí vyššími daněmi v budoucnu. Na tarif přitom kvůli jeho plošné povaze dosáhnou i bohaté domácnosti. Takže chudí lidé – penzisté nebo samoživitelky – se v budoucnosti ze svých daní, placených například v podobě DPH z potravin, budou skládat na to, že nyní budou mít bohaté domácnosti o něco levnější energie.
Vláda by měla tedy postupovat mnohem zacíleněji a adresněji. Pak by mohla být její úleva skutečně potřebným domácnostem i mnohem vyšší než jen 5 až 10 procent. Mohla by činit třeba 25 procent.
Současně by vláda měla řešit podstatu problému drahých energií a ne pouze problém překrývat dluhem, tedy budoucími daněmi.
Vláda si také například mohla vytáhnout daleko vyšší dividendu z ČEZ a z ní zacíleně pomoci opravdu potřebným domácnostem. V takovém případě se vlastně vůbec nemusela dodatečně zadlužit jako nyní.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
