Dnes časně ráno středoevropského času Rusko poprvé od začátku roku 1918 nenaplnilo své závazky vůči zahraničním věřitelům. Poprvé za více než 104 let tudíž zbankrotovalo na svůj zahraniční dluh. Jedná se o bankrot technického rázu, protože Rusko má peníze i ochotu dlužné částky nadále řádně hradit. Neumožňují mu to však západní sankce.
Západ se sankcemi snaží Rusko vytrestat za invazi na Ukrajinu. Západní činitelé situaci často interpretují tak, že Rusko se samo rozhodlo dluhy neplatit. Tím že dále válčí na Ukrajině. Pokud by válku na Ukrajině nerozpoutalo, případně se z ní od té doby stáhlo či podniklo jiné zásadní a věrohodné kroky k dosažení míru, Západ by mu možnost hradit dluh neblokoval.
Dneškem se ovšem ve složité situaci ocitají také mnozí zahraniční věřitelé Ruska. Ti kvůli blokaci nemají své peníze řádně a včas na účtech. Musí zvažovat, jak se k penězům dostat. Věc komplikuje ještě více to, že ruská platební neschopnost, tedy ruský bankrot, nemůže být vyhlášena, jak je běžné. Běžně ji totiž vyhlašují ratingové agentury, které schopnost dané země dostávat svým dlužním závazkům dlouhodobě monitorují. Kvůli letošním sankcím Západu však s tímto monitorováním v případě Ruska musely přestat.
Bankrot tak zřejmě budou muset vyhlásit sami věřitelé, pokud se jich k tomu tedy odhodlá dostatečný počet. Je však možné, že mnozí z nich budou vyčkávat. S vírou, že válka skončí, situace se urovná a Rusko opět začne své závazky plnit. Tuto víru zřejmě upevní to, že Rusko – jak je řečeno – má peníze i ochotu splátky uskutečňovat, jenom tak z důvodu sankcí činit nemůže.
Někteří věřitelé Ruska ale vyčkávat nehodlají. Navrhují, aby jejich neuhrazené pohledávky vůči Rusku byly uspokojeny například z peněz získaných prodejem majetku, jenž byl zmrazen ruským oligarchům, jako jsou přímořské vily, další luxusní sídla, vrcholná umělecká díla nebo jachty. Alternativou je podle nich uhrazení pohledávek z rezerv ruské centrální banky, které byly v objemu několika stovek miliard dolarů zmrazeny letos krátce po zahájení invaze na Ukrajinu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
