V bavorských Alpách dnes začal summit zemí skupiny G7. Tato skupina sestává z klíčových ekonomik Západu. Těžko už jejím všem členům přisuzovat adjektivum „světově nejvýznamnější hospodářství“, jež jim bezesporu svého času náleželo.
Taková Itálie, ač stále člen skupiny G7, už prostě nepředstavuje světovou ekonomickou špičku. Jde o přestárlou a předluženou ekonomiku, s dluhem kolem 150 procent HDP, kterou před bankrotem chrání tištění bilionů eur a manipulace s úroky v podání Evropské centrální banky, jeden ze zdrojů současné inflace nejen v eurozóně, ale také v ČR.
Italské dluhy splácí tedy i Češi, ač eurem neplatí. Inflaci si Česko z podstatné části, ze zhruba 60 procent dováží, a to i z eurozóny, která je největším obchodním partnerem ČR. Pokud by tedy eurozóna bojovala s inflací agilněji, v Česku by byla inflace nižší. Jenže agilní boj eurozóny s inflací by přiblížil bankrot právě Itálie.
Zákaz vývozu ruského zlata, jejž na summitu G7 lídři Západu dojednají, je jen PR. Chtějí vyslat signál, že proti Rusku stále něco činí. Dokud však nedojde k výraznějšímu omezení vývozu ruského plynu a ropy, jde o plácnutí do vody. Zlato před pandemií a válkou, v roce 2019, představovalo jen 1,6 % ruského vývozu (viz graf níže). Tedy nic moc.
Lídři zemi skupiny G7 se budou snažit přijít na způsob, jak omezit vývoz právě ruské ropy. Spojené státy navrhují zastropování jejích cen. Drtivá většina tankerů, které ruskou ropu vyváží, je pojištěna na Západě; v Británii a v EU. Spojené státy tak navrhují, aby bylo pojištění umožněno jen těm tankerům, které ropu vyvezou za cenu nižší, než je strop. Tankery, které by vyvážely ropu dráže, by na pojištění nárok neměly.
Tento návrh Spojených států ale vyžaduje, aby EU stornovala své tak bolestně dojednané embargo na ruskou ropu. To se má zpočátku, od příštího roku týkat hlavně právě ropy přepravované do EU tankery. Jestliže by návrh USA prošel, EU by tedy vlastně zařadila zpátečku, zrušila embargo a dovoz ruské ropy umožnila, bude-li za zastropovanou cenu.
Navíc Rusko takový krok už předjímá a umožňuje tankerům se pojišťovat u své vlastní organizace.
Od summitu zemí skupiny G7 tak nelze čekat nic přelomového. Účinné sankce, které Západ mohl uplatnit, už platí. Jejich dopad na Rusko je citelný, avšak postupný. Oslabuje je ovšem to, že země Západu už světu tak ekonomicky nedominují jako ještě třeba v 90. letech minulého století.
Pokud by se k sankcím proti Rusku připojily ekonomiky typu Číny, Indie, Indonésie, Saúdské Arábie a dalších, byly by neskonale účinnější. Jenže to se nestane.
Západ od 90. let ekonomicky totiž povážlivě ztrácí na svém globálním hospodářském významu. Takzvaná hyperglobalizace, která trvala od první poloviny 90. let až do uplynulých let, kdy ji ukončila Trumpova obchodní válka s Čínou, pandemie a konečně válka na Ukrajině, způsobila přesun ekonomické síly ve světě ze stárnoucího Západu zejména do dynamické, demograficky mladší Asie.
S poklesem svého ekonomického významu ztrácí Západ také na významu geopolitickém.
Válka na Ukrajině přitom Západ nutně dále oslabí. Ekonomiky i geopoliticky. Ne snad, že by sankce vůči Rusku vůbec neúčinkovaly, jen se prostě nedostavil jejich „blitz-efekt“. K žádnému okamžitému hospodářskému zruinování Ruska nedošlo. Tako jako se Rusku nepovedl „blitzkrieg“ na Ukrajině, Západ nedokázal bleskově Rusko udolat ekonomicky. Naopak poznává, že jeho vlastní sankce jsou mu velkou zátěží, vrací se jako bumerang, zatímco Rusko navazuje těsnější ekonomickou spolupráci s Asií, s Indií či Čínou.
Západ dosud nepochopil, že 90. léta už jsou navždy passé. Ostatně složení summitu zemí skupiny G7 to dokumentuje. Od první poloviny 70. let se summitu účastní lídři Spojených států, Japonska, Německa, Británie, Francie, Itálie a Kanady. Třeba ještě v roce 1995 představoval podíl těchto zemí na světovém HDP celkem 53,7 procenta. V roce 2019 už to bylo jen 39,9 procenta. A to jen díky tomu, že o něco vzrostl podíl Spojených států, ostatní jmenované země si citelně pohoršily.
Lídři Západu už se neobejdou bez budování spojenectví napříč světem. Už nejsou lídry světa, ale jin lídry jednoho ze světových bloků. Válka na Ukrajině to ilustruje. Západ musí umět vyjednávat aliance se zeměmi typu Indie nebo Indonésie. To ale předpokládá minimálně dvě věci.
Zaprvé, že dokáže získat zpět ekonomickou sílu, a tedy i respekt ve světě. Pokud bude přestárlý a předlužený, maskující své potíže tištěním peněz, respekt nezíská. Musí se vrátit k práci, k vytváření hodnot, ne jen stále žít ze své historie a podstaty, na kterou navíc ještě jeho „progesivní“ část populace nezřídka plive. Musí přestat lenivět v síti sociálních jistot a všemožných nároků.
Západ se ale také bude muset vrátit k reálpolitice. Své hodnoty totiž bude moci světu vštěpovat zase až tehdy, bude-li ekonomicky silný. Vždyť kdo by stál o hodnoty, které vedou k ekonomickému a geopolitickému slábnutí?
Zlato tvoří jen 1,6 procent hodnoty ruského vývozu (data za rok 2019, zdroj: Harvard Center for International Development).
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
