Soud předběžným opatřením zakázal alternativní taxislužbu UBER V BRNĚ
V moravské metropoli Uber dojezdil. Brno jej žít nenechá.
Zařazuje se tak na smutnou mezinárodní listinu měst, jejichž soudy a konšelé ve víru nových technologií zmatkují.
JDE O PRVNÍ „protiuberovské“ soudní rozhodnutí v Česku. Ale tyto technologie tu už jsou s námi. A zákaz aplikací, které na nich stojí, pouze způsobí, že se jejich uživatelé naplno přesunou do šedé ekonomiky.
TO SE VYPLATÍ!
Jestliže Brno aspiruje na to, být „středoevropským Křemíkovým údolím“, na což bezesporu má, svým zpátečnickým zmatkováním dobrý signál nevysílá. Průměrné osobní auto je po 92 procent délky svého „života“ zaparkováno.
Bez využití lelkuje v garáži nebo u chodníku. I v Brně – podobně jako v Praze – existují mraky řidičů, jimž se nové vlastní auto tváří v tvář Uberu v zásadě nevyplatí.
Při nájezdu do pěti tisíc kilometrů ročně, do kteréžto sumy se vejde třeba pravidelná osmikilometrová dojížďka do práce každý všední den v roce, je Uber finančně úspornější variantou než vlastní vůz. Tou největší nákladovou položkou (zejména zbrusu nového) osobního auta jsou totiž mnohdy opomíjené náklady znehodnocení. Ty u vozu střední třídy dosahují v prvních letech užívání statisícových hodnot.
Když se rozpočítají po jednotlivých letech a přidají se výdaje za povinné ručení, havarijní pojištění, servis či pneumatiky, rázem je třeba i z dennodenního cestování Uberem finančně výhodnější varianta. Přitom má uživatel vlastně tak trochu svého vlastního šoféra, byť jen na chvíli.
DIALOG, NE ZATRACENÍ
Sdílená ekonomika obecně – nejen Uber – vede k nižšímu plýtvání zdroji, a to jak finančními, tak lidskými a přírodními. Menší zátěž na nás i svět kolem představuje samotnou podstatu sdílení. Ale lidé, kteří mají pokroku a environmentálních ohledů obyčejně plná ústa, teď najednou zpátečnicky stojí na straně taxikářské lobby, mající nevalnou pověst už minimálně od veksláckých 80. let.
Přitom automatizace netřeba se báti. Nejautomatizovanější ekonomiky světa – Korea, Japonsko, Německo – patří zároveň k zemím s globálně vůbec nejnižší mírou nezaměstnanosti. Automaty práci berou, ale i vytvářejí. Je ale třeba s nimi vést dialog, ne je hned jako Uber zatracovat.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
