Kreml včera upřesnil podobu nového mechanismu platebního styku s odběrateli ruského plynu z takzvaných nepřátelských zemí, mezi něž patří i členské státy EU. Složí-li „nepřátelští“ obchodní partneři ruského plynárenského gigantu Gazprom svá eura, příp. dolary na devizový účet Gazprombanky, ruské státní banky, plyn poteče do EU i tehdy, pokud Gazprombanka nepřevede získané devizy v rubly. Znemožnění převodu ovšem v takovém případě nesmí být důsledkem případných dalších sankcí na Rusko uvalených.
Rusko tedy vlastně říká, že platba za plyn v rublech není bezpodmínečně nutná. Gazprom plyn odběratelům v EU dodá totiž i tehdy, pokud by z nějakého důvodu jiného než případné dodatečné sankce ruská strana nepřevedla devizy v rubly.
Krok Kremlu tak lze číst jako částečnou snahu o kompromis, kterou však stále „neztrácí tvář“. I tak je otázkou, zda na takovéto řešení bude moci přistoupit Evropská komise. Podle ní by obchodní partneři Gazpromu z EU měli postupovat tak, že devizy složí na příslušný účet u Gazprombanky a nechají si od ruské strany vystavit stvrzenku, že tím vzniká nárok na plyn. Jako alternativu pak doporučuje odběratelům ruského plynu v EU, aby veřejně deklarovali, že složením deviz na příslušný účet Gazprombanky považují transakci za úplnou a že jim tedy už takovým krokem vzniká nárok na protiplnění, tedy na dodávku plynu.
Kreml však původně požadoval, aby nárok na protiplnění vznikal teprve převodem deviz v rubly. Za účelem tohoto převodu si měli partneři Gazpromu z EU zřídit u Gazprombanky druhý účet, rublový.
Právě s tímto převodem má problém Evropská komise. Jestliže by měly mít země a podniky EU na ruský plyn nárok teprve po převodu do rublů, jde o podle ní o obcházení sankcí uvalených EU na Rusko. Protože vzniká jakési „vakuum“, kdy unijní partneři Gazpromu sice převedou svá eura (případně dolary) na účet u ruské státní banky, Gazprombanky, ale přitom nebudou mít na plyn ještě nárok. Ten vznikne až převodem do rublů.
Do převodu v rubly může být tak či onak zaangažována ruská centrální banka, jež například vyhlašuje oficiální směnný kurs. A ruská centrální banka je – na rozdíl od Gazprombanky – sankcionována. To je právě ta podstata problému. Subjekty EU nemohou dělat obchody, v nichž jsou zaanagažovány sankcionované strany. Navíc v době, kdy by byly peníze unijních partnerů v onom „vakuu“, vlastně by poskytovali ruské straně jakousi ne zcela dobrovolnou půjčku. Neboť se vzdají svých peněz, ale přitom ještě nebudou mít nárok na protiplnění, tedy na plyn.
Zmíněné upřesnění podoby nového platebního mechanismu, s nímž Kreml přišel včera, ujišťuje, že na plyn vzniká nárok, i pokud nedojde k převodu deviz v rubly, nebudou-li však důvodem neprovedení převodu případné nové sankce. Stále však platí, že odběratelé plynu z EU musí mít otevřený rublový účet u Gazprombanky. Už toto samotné otevření rublového účtu je ale podle Evropské komise obcházením sankcí. Je tedy poměrně pravděpodobné, že Bruselu nebude včerejší zpřesnění a ujištění Moskvy stačit.
A to ani přesto, že ruská centrální banka přišla včera ještě s dalším upřesněním. Nový platební mechanismus podle ní limituje dobu na převod deviz do rublů v podání Gazprombanky na maximálně dva pracovní dny. Tím se tedy upřesňuje maximální závazná délka trvání výše zmíněného „vakuua“. Stále to však nemusí stačit, aby Evropská komise dala novému platební mechanismu „zelenou“.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
