Evropská unie se může bez ruského plynu ocitnout dříve, než se dosud zdálo. EU svým dnešním stanoviskem souhlasí s právní analýzou, kterou si zadala Evropská komise a která shledala kolizi mezi již zavedenými sankcemi, a požadavkem Kremlu na platbu za plyn v rublech, resp. skrze Gazprombanku.
Jinými slovy, Brusel dospěl k závěru, že pokud by měl vyhovět požadavku platby za plyn přes Gazprombanku, musel by obejít své vlastní sankce uvalené na Rusko.
To ovšem znamená jediné. Pokud Kreml neustoupí ze svého březnového požadavku či jej nemodifikuje tak, aby nebyl v kolizi se sankcemi, EU přestane již brzy odebírat ruský plyn, resp. jí jej Rusko přestane dodávat. Trh sází spíše na to, že Kreml ustoupí a dále bude přijímat platby, jak bylo běžné před válkou, tedy zejména v eurech, případně v dolarech. Platba v rublech by se tedy nekonal. Po zveřejnění stanoviska Bruselu dnes burzovní cena plynu v EU poklesla o čtyři procenta. To svědčí právě o tom, že trh nečeká vyhrocení situace.
Ruský prezident Vladimir Putin přišel s požadavkem platby za plyn v rublech poslední březnový den. Zprvu Kreml věc stavěl tak, že země EU budou jakožto země k Rusku nepřátelské muset za plyn platit v rublech přesně tak, jak jej nyní platí – nejčastěji – v eurech. Takový požadavek země EU poměrně jednotně odmítly, prakticky jedině s výjimkou Maďarska. Kreml proto poněkud „couvl“. A modifikoval svůj požadavek tak, že by země EU, resp. jejich zhruba 150 firem, jež mají s Ruskem plynové kontrakty, nadále platily, jak byly zvyklé, tedy nejčastěji v eurech, přičemž ovšem jejich platba by směřovala nikoli jako dosud plynárenskému gigantu Gazprom, nýbrž Gazprombance. Gazprombanka by devizy konvertovala v rubly. Jedna z výhod tohoto postupu tkví z hlediska Kremlu v tom, že mohl stanovit pro něj příznivý kurs, který beztak už nyní silnými zásahy do devizového trhu manipuluje.
Jenže podle zmíněné právní analýzy Evropské komise, a také podobné analýzy Evropské rady, které dnes svým stanoviskem Brusel stvrdil, je dokonce právě i platba za plyn skrze Gazprombanku v rozporu se sankcemi. To tedy znamená, že EU ani na nynější – již modifikovaný – požadavek Kremlu nepřistupuje. Kreml tak nyní bude muset ještě o něco „couvnout“. Což už se mu dvakrát chtít nebude, neboť se může obávat ztráty tváře.
Kreml ale místo ústupku může situaci vygradovat. Ví, že některé země EU, třeba Rakousko nebo Německo, budou tlačit na to, aby se kompromis našel za jakoukoli cenu a plyn z Ruska dále proudil. Například rakouský kancléř Karl Nehammer cestoval počátkem minulého týdne za Putinem do Moskvy z podstatné části proto, aby se ujistil, že evropské země, a zvláště pochopitelně Rakousko – silně závislé na ruském plynu –, budou moci dále za plyn platit v eurech. Možná to byl dokonce hlavní důvod návštěvy.
Pokud by však nakonec ani jedna ze stran nebyla ochotna ztratit tvář a k přerušení dodávek plynu opravdu došlo, je otevřené, co se vlastně z ekonomického hlediska stane.
Podle některých ekonomů je to nejrychlejší cesta k ukončení války. A také ekonomicky nejefektivnější. Tak argumentují například ekonomové z pařížské Sciences Po a z Kalifornské univerzity v Los Angeles (zde).
Jiní ekonomové ale nesouhlasí. Rusko by odpojení Evropské unie od jeho plynu i ropy hospodářsky zase tolik nepocítilo. Jeho přebytek zahraničního obchodu by totiž i v takovém případě zůstal letos zhruba stejný jako loni. Tento závěr se opírá o včera zveřejněnou kalkulaci týmu tří akademických ekonomů, z nichž dva působí na pražském výzkumném pracovišti CERGE při Univerzitě Karlově (zde).
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
