Máme rekordní inflaci za skoro 24 let. V březnu ceny meziročně vzrostly o 12,7 procenta, tedy nejvíce od května 1998. Inflace tak překonává očekávání, která byla už tak vyšponována. Počítalo se totiž inflací 12,4 procenta. Inflace ovšem překonává očekávání také svojí meziměsíční dynamikou. Meziměsíčně totiž činí 1,7 procenta, zatímco mezinárodní analytici oslovení agenturou Bloomberg předpokládali ve střední hodnotě svých odhadů růst cen mezi únorem a březnem „pouze“ o 1,4 procenta.
Takto výrazný meziměsíční vzestup inflace kromě jiného dále zvyšuje pravděpodobnost, že důchodci se ještě letos dočkají třetí valorizace penzí. Podmínky pro ni by mohly být splněny už v červnu, takže k druhé mimořádné valorizaci – celkově třetí – by došlo letos v listopadu.
Podle nejnovější prognózy České národní banky (ČNB), zpracovávané ovšem převážně už letos v lednu, ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, měla březnová inflace činit 9,8 procenta. Invaze však změnila zejména vývoj v oblasti cen pohonných hmot. Ty kvůli invazi zdražily na svůj historický rekord, a to v důsledku sankcí Západu vůči Rusku a až panické obavy z odvetných opatření, z odpojení Evropy od ruské ropy a plynu.
Ceny pohonných hmot v Česku sice včera klesly na nejnižší úroveň za více než měsíc, litr nafty stojí poprvé od začátku března méně než 45 korun, avšak to nemění nic na tom, že jejich březnové ceny byly historicky zcela rekordní. Z února na březen vzrostly ceny pohonných hmot a olejů o takřka 22 procent. Je to převážně právě toto zdražení – a také tedy zdražení dopravy a ovšem i výraznější než předpokládaný růst cen potravin –, které ženou inflaci výrazně nad úroveň prognózovanou ČNB.
Meziročně přidaly pohonné hmoty dokonce více než polovinu, přesněji 50,6 procenta. Prudce zdražovaly také ceny elektřiny, o 24,7 procenta, nebo plynu, o 37,7 procenta. Z potravin o více než třicet procent zdražila mouka a máslo, přes dvacet procent pak podražily mléko či brambory. Výrazně rostou ale i ceny oděvů, o skoro dvacet procent.
Inflace v Česku je nejvyšší za skoro 24 let, protože se sčítá „inflace pandemická“, sama o sobě už takřka dvouciferná, a „inflace válečná“. Inflace tak může ještě v prvním letošním pololetí kulminovat na úrovni přesahující meziročně 16 procent. Ve druhém pololetí se bude pozvolna snižovat, k úrovni deseti procent. K inflačnímu cíli ČNB ve výši svou procent se přiblíží až ve druhém pololetí příštího roku. Za celý letošní rok dosáhne průměrné úrovně 12,5 procenta. Z rapidní inflace se stává stále palčivější sociální problém, protože na rozdíl od loňska se nyní přidává také razantní zdražování základních potravin, bez nichž se prostě nelze obejít. Na rozdíl třeba od nového auta nebo stavebnin.
Nejvyšší inflace za poslední skoro čtvrtstoletí vyvolává u české veřejnosti stále častěji otázky, jak se proti takovému růstu cen bránit. Jak chránit kupní sílu svých úspor. Inflace totiž do jednociferného pásma klesne letos jen tehdy, pokud se nevyhrotí válečná situace na Ukrajině.
Přikázáním číslo jedna pro inflační časy je nenechávat peníze na účtu v bance. Místo spoření investovat. Jenže každé investování je rizikové. Navíc, jak ukazuje historická zkušenost, ani investování rozhodně vždy není zaručenou pojistkou proti inflaci. Dokonce ani investování do dluhopisů, akcií nebo nemovitostí.
Nabízí se ale ještě jiná alternativa. Sbírání. Například umění, vína nebo poštovních známek. Právě sbírky takovýchto předmětů rapidní inflaci poměrně spolehlivě přebíjejí.
Jedna z mezinárodně nejvíce stahovaných odborných ekonomických studií posledních dvanácti měsíců, „Nejlepší strategie do inflačních časů“, vychází z amerických, britských a japonských dat za poslední takřka století. Tým autorů – zastoupeni jsou akademici i praktičtí ekonomové – v ní hledá odpověď právě na to, jak v době vysokého růstu cen investovat tak, aby výnos investice předčil tempo inflace. Bohužel, právě ani akciové, dluhopisové či nemovitostní investování, které je i v Česku nejčastější, rapidní inflaci nepřebíjí.
Například v USA během osmi poválečných období vysoké inflace přinášely akcie průměrně záporný roční výnos minus sedmi procent. Nemovitosti zaznamenaly rovněž záporný výnos, byť ne tak výrazný jako akcie.
Kdo však sbírá umění, víno nebo poštovní známky, ten se ani rapidní inflace obávat nemusí. Historicky totiž podle zmíněné studie platí, že sbírky poštovních známek zhodnocují tak výrazně, že i rapidní inflaci dokážou v průměru překonat o devět procent. Takže pokud celoroční inflace činí třeba 15 procent, sbírka známek zvýší svoji cenu průměrně o 24 procent. Sbírka umění poráží inflaci o sedm procent a vinný archiv o pět procent.
Ano, sbírka známek, vín či umění chrání před inflací. Není ale nic jednoduchého takovou sbírku dát dohromady. Většinou jde o mnoho let práce a investovaného času a peněz. Člověk musí získat expertizu v daném oboru, aby třeba odhalil padělky nebo identifikoval, co bude v kursu za pár desítek let. Takže jde svým způsobem o náročnější investování než „jen tak“ vložit peníze do akcií či realit. V čase rapidní inflace se ale alternativní investování vyplatí jako máloco jiného.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
