Město Seattle se mezi ekonomy stalo jakousi laboratoří pro výzkum minimální mzdy. Ti už nyní zdvihají varovný prst.
Kurt Cobain z Nirvany se topil v dluzích, málem mu i odpojili telefon. Zachránil ho úspěch kultovního alba Nevermind. I tak však o penězích, které za ně získal, mluvil jako o „minimální mzdě“. Snad jen náhoda tomu chtěla, že ze Seattlu, místa, se kterým byl ve svém krátkém životě spjat nejvíce, se dnes mezi ekonomy stala jakási laboratoř pro výzkum právě minimální mzdy. To proto, že město se před třemi lety rozhodlo pro její postupné, znatelné navyšování. Jde o podobné opatření, které odbory za přikyvování vlády protlačují u nás. V Seattlu hodinová minimální mzda stoupne z původních 9,47 dolaru do roku 2021 na patnáct dolarů a dále bude navyšována o inflaci.
Ekonomové už nyní zdvihají varovný prst. Spočítali, že zatímco hodinová minimální mzda stačila v Seattlu vzrůst zhruba o tři procenta, počet hodin práce nabízených zaměstnavateli lidem s nízkou kvalifikací klesl o více než devět procent. Zaměstnavatelé holt buď usoudili, že jednoduchou práci nově přičlení do náplně kvalifikovanějšího pracovníka a pozici zcela zruší, nebo člověka z masa a kostí nahradili automatickým zařízením, jemuž konšelé pochopitelně žádné navyšování mzdy vydupat nemohou. Výsledek? Před zahájením navyšování minimální mzdy bral seattleský nízkopříjmový pracovník průměrně 1 897 dolarů měsíčně. Zmíněné snížení počtu nabízených hodin, na které se svojí kvalifikací ještě stačí, jej připravuje průměrně o 179 dolarů měsíčně. Přitom zvýšení minimální mzdy mu přidá jen 54 dolarů měsíčně. Takže celkově je ve ztrátě 125 dolarů měsíčně. To pro lidi z chvostu příjmového žebříčku není vůbec málo.
Cobain nesnášel přetvářku a pokrytectví.
Čím jiným je jednání konšelů „jeho“ města, když proklamují pomoc potřebným, zatímco jim ve skutečnosti škodí. I když možná jde „jen“ o elementární neznalost ekonomických zákonitostí.
Horší je, že ať už jde o přetvářku, pokrytectví, neznalost, nebo všechno dohromady, trpí nejen nízkopříjmoví pracovníci.
V jiné aktuální studii, vycházející opět ze seattleských čísel, totiž ekonomové zjistili, že růst minimální mzdy potenciálně ohrožuje zdraví obyvatelstva. Nižší počet hodin, jež odpracují nízkopříjmoví zaměstnanci, například ti, kteří uklízí nebo myjí nádobí v restauracích, vede k častějšímu porušování hygienických norem. Samozřejmě, Seattle není Praha, Brno, ani Ostrava, a Cobain zase není Gott ani Nohavica. Jenže nemůžeme se tvářit, že nás se ekonomická zákonitost v podobě nezamýšleného negativního dopadu minimální mzdy netýká. Týká. Statistika nezachytí osudy každé jedné tuzemské restaurační kuchyně, každého jednotlivého kuchaře či pomocné síly. Zkrátka a dobře, někdo to navýšení minimální mzdy zaplatit musí. A odbory to nebudou. Můžeme si jenom přát, abychom spíše platili – byť zprostředkovaně – za častější kontroly hygieniků v restauracích než za naše vlastní častější návštěvy už přímo u lékaře.
Vyšlo v Mladé frontě Dnes.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
