Paul Krugman, pozdější laureát Nobelovy ceny za ekonomii, volal v létě 2001 po takovém snížení úrokových sazeb, jež by povzbudilo poptávku domácností po bydlení. Mělo jít o lék na tehdejší americkou recesi. Dokonce – napůl vážně – žádal nafouknutí nemovitostní bubliny, která by vystřídala tu právě prasknuvší, technologickou.
Miroslav Singer, tehdy guvernér ČNB, národu týden po zahájení intervencí v listopadu 2013 vzkázal, že „levněji už nebude“ a ať lidé kupují auta, pračky i byty.
Krugmanovo doporučení skončilo světovou finanční krizí, z níž se například Řecko vzpamatovává dodnes. Důsledky intervencí, jež odkývla těsná většina Singerovy bankovní rady, pociťujeme v současnosti. Nemovitosti v Česku zdražují nejvýrazněji ze všech zemí EU, v prvním čtvrtletí konkrétně o 12,8 procenta.
Ekonomické učebnice, ze kterých čerpá většina radních ČNB, píší právě lidé jako Krugman. Jsou omylní stejně jako kdokoli jiný. Krugman je však představitelem pouze jednoho, byť vlivného směru ekonomického myšlení. Řada jiných myšlenkových směrů, třeba marxismus, v praxi osudově selhala. Řešením je nepředpojatě nasávat poznání různých směrů ekonomického myšlení, ne se dogmaticky držet jediného. Jenže právě to ČNB nečiní. Snad její jednostrannost nedopadne podobně katastrofálně jako Krugmanovy rady.
Vyšlo v Hospodářských novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
