Západ zřejmě tento týden zavede embargo na ruskou ropu. Podobné embargo nyní uplatňuje například vůči Íránu. Otázkou je, do jaké míry by embargo na ruskou ropu uplatnil. A do jaké míry by uplatnil související embargo na ruský zemní plyn.
I kdyby se jednalo o embargo úplné, je přehnaně optimistické sázet na to, že ruskou ekonomiku „vyřadí z provozu“ v řádu dnů nebo týdnů a že tedy zásadně pozmění plány Kremlu s dobýváním Ukrajiny. Embargo je ale bezpochyby razantní sankcí a ve spojení s dalšími, zejména těmi uvedenými o minulém víkendu, je to zaručený způsob, jak ruské ekonomice přivodit opravdu silné krvácení.
Silné krvácení ruské ekonomiky ale znamená také to, že Kreml může tlačit na své generály, aby ukrajinskou „zvláštní vojenskou operaci“ dokončili co nejdříve, aby náklady nenarůstaly do nezvládnutelných mezí. Ruští vojáci tak zřejmě i proto stupňují svoji agresi a jejich nápor zjevně stále méně rozlišuje mezi vojenskými a civilními cíli. Evidentně usilují o brutální „srovnání se zemí“ celých měst. Nepochybně právě i proto, že pospíchají. A pospíchají z důvodů reputačních, aby se Ukrajina neproměnila v další „Afghánistán“. Ale právě i z důvodů finančních.
Lawrence Freedman, profesor válečných studií londýnské King’s College, odhaduje náklady válčení, jimž Rusko čelí, na lehce přes miliardu dolarů denně (cca 25 miliard korun denně).
Pro srovnání, ruské příjmy z ropy a plynu loni činily 250 miliard dolarů. Při současných cenách by mohly činit až kolem 400 miliard dolarů. Uvažme ale, že ceny z nemalé části narůstají proto, že trh předpokládá zavedení embarga na ruskou ropu a plyn. Ruská uralská ropa se minulý týden nabízela v rekordní slevě. Ta se pohybovala kolem 20 dolarů na barel v porovnání s cenou barelu ropy Brent v „Dated“ kontraktu, tedy v kontraktu pro okamžité fyzické dodání.
Pokud tedy bude cena ropy Brent činit třeba 120 dolarů za barel, jsou Rusové stále schopni prodat svoji uralskou ropu za ceny v pásmu od 95 do 100 dolarů za barel. Třeba Indům, Číňanům nebo, jako minulý týden, západní ropné společnosti Shell.
Se zavedením embarga možnost prodávat alespoň ve slevě bude dále ochromena. I tak by si Rusko mohlo letos přijít na tržbách z ropy a plynu na 300 miliard dolarů. Tyto tržby pokryjí skoro celý rok jeho válčení na Ukrajině. Samozřejmě, jde o hrubé srovnání, od tržeb je například třeba odečíst náklady. Na druhou stranu, Rusko exportuje i další suroviny, třeba hliník, nikl, zlato nebo uhlí.
Z toho všeho plyne, že i při zavedení embarga má Rusko prostředky na válčení třeba po celý letošní rok. Sankce jej sice budou ekonomicky velmi bolet a zvyšovat frustraci vlastního obyvatelstva, avšak neznamenají, že Rusku dojdou peníze na vedení války.
Uvažme též, že má stále stovky miliard dolarů devizových rezerv, zejména ve zlatě nebo čínské měně, ačkoli ty bude Rusko muset zčásti rozpouštět na obranu rublu. Ten bude muset centrální banka bránit kromě jiného proto, aby se jí inflace v zemi zcela nevymkla kontrole.
Sankce Západu, včetně embarga na ruskou ropu a plynu, tedy nepochybně citelně zvyšují ekonomický tlak na Rusko. Způsobují mu silné finanční krvácení. Kreml je však schopen i za takových podmínek přesměrovat své výdaje z jiných užití právě na válku a armádu, i kdyby mělo vlastní obyvatelstvo těžce strádat třeba i hlady. Právě proto je ošidné sázet na rychlé hospodářské zhroucení Ruska a kolaps financování jeho válčení. Takové hroucení může nastat nejdříve v příštím roce.
Mezitím sankce pocítí také lidí na Západě, byť ne tak bolestivě tako Rusové. Korunová cena ropy Brent se dnes poprvé v historii přehoupla přes 3000 korun (viz graf níže). Tato cena přitom zohledňuje jak dolarovou cenu ropy, jež, jak víme, dramaticky stoupá, tak kurs koruny k dolaru, jenž citelně slábne. Oboje vede k tomu, že řidiči u českých čerpacích stanic už dnes za naftu platí celorepublikově průměrně zhruba 45 korun za litr, za litr benzínu pak dávají více než 43 korun. V těchto cenách přitom embargo na ruskou ropu a plyn ještě není tak úplně započteno…
Ropa Brent dnes v korunách poprvé vyjde na více než 3000 Kč za barel. (zdroj: Bloomberg)
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
