Poměrně často je nyní slyšet názor, že Fialova vláda vydává na pomoc Ukrajině až příliš veřejných peněz, zatímco vůči českým občanům je skoupá. I v nejvyšších politických patrech se objevilo stanovisko, které tomuto názoru přitakává. Ukrajincům totiž prý vláda pomáhá na úkor vlastních občanů. Jak velký je ale ten „úkor“? Stojí za řeč?
Stát zatím na pomoc Ukrajině, i třeba ukrajinským uprchlíkům, vyčlenil 2,5 miliardy korun. Neznamená to, že tyto peníze už veškeré utratil. Dal si je spíše „stranou“, aby měl na uhrazení i možných budoucích výdajů. Zatím totiž například nelze odhadovat, jaké bude konečné číslo uprchlíků, kteří do Česka přijdou. Dosud skutečně realizované výdaje na pomoc Ukrajině jsou tedy citelně nižší než 2,5 miliardy korun.
Pokud to tedy nakonec bude výdaj 2,5 miliardy korun, jak zásadní je z hlediska státního rozpočtu? Příjmy státního rozpočtu mají podle návrhu, který rámcově schválila Sněmovna, letos činit 1613,2 miliardy korun. Takže „extra“ výdaj 2,5 miliardy korun odpovídá třeba tomu, jako když člověk s příjmem 30 000 Kč čistého měsíčně vydá v daném měsíci navíc 46,50 koruny. To je tak jedno pivo. Z toho se nestřílí. Střílí se ale často do těch, jimž pomůžeme. A to doslova.
Výdaje na Ukrajinu je navíc třeba odlišit od jiných výdajů. Jednou navýšené starobní důchody nebo platy státních zaměstnanců už zůstávají navýšené navždy. A je nutné navýšení promítat do všech rozpočtů na všechny další roky. Výdaje na pomoc Ukrajině a Ukrajincům jsou spíše jednorázové povahy. Jakmile válka skončí nebo se přežene uprchlická vlna, postupně skončí i tyto výdaje.
A pokud v Česku někteří z přišivších Ukrajinců zůstanou už navždy? Jedině dobře. Před propuknutím ukrajinské války se vedla intenzivní debata, jak do Česka dostat více pracovníků právě ze zemí, jako je Ukrajina, tedy z podobného civilizačního okruhu. Ze zemí, s jejichž pracovníky má Česko dlouhodobě dobrou zkušenost.
Česko mělo před válkou zhruba 350 tisíc neobsazených pracovních míst. Třeba ve stavebnictví nebo zemědělství. Tyto pozice budou moci obsazovat Ukrajinci, kteří se tu usadí. Nebudou tak nijak trvale zatěžovat české daňové poplatníky, naopak budou ekonomice vzpruhou v těžkých časech, které ji tak jako tak čekají.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
