Slabé sankce Západu dláždí cestu čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi, aby se ujal role mírotvorce. Si se dnes telefonicky spojil s ruským protějškem Vladimirem Putinem. Vyzval jej, aby s Ukrajinou zasedl k jednacímu stolu.
To nepochybně může být průlom v dosavadní situaci. Znamená to, že Čína do ní vstupuje aktivněji, než se dosud zdálo. Nejde-li o nějaký druh kouřové clony, značí apel čínského prezidenta dále to, že Putin s Pekingem nijak zvlášť koordinovaný není. Což znamená zase to, že Čínu, resp. její zájmy, mohl v rámci invaze na Ukrajinu v něčem zaskočit, či dokonce poškodit. To, že Putin zjevně vyčkával na konec olympijských her konaných právě v Číně, než invazi zahájil, Pekingu evidentně nestačí, aby se konflikt na Ukrajině nezačal snažit korigovat.
Peking má na Ukrajině své ekonomické zájmy. Čína v žádné úzké alianci s Ruskem nepostupuje, například se nyní zdráhá odebírat ruskou ropu. Obává se, že na ni dopadnou sankce Západu. Rusko tedy evidentně není ochotna podpořit nad rámec běžného byznysového vztahu.
Pokud by Peking situaci na Ukrajině uměl řešit, a přispěl zásadně k jejímu zklidnění, význam Západu dále oslabí. Mnozí by takový vývoj interpretovali tak, že poměrně bezzubý zásah Západu vůči Rusku umožnil Číně sehrát roli země, která v těžké chvíli Ukrajině fakticky jako jediná vyšla na pomoc.
Jistě by si to pamatovala i sama Ukrajina. Čína by tak získala spojence doslova „před branami“ EU. Jistě, její pomoc Kyjevu nebude nezištná.
Z hlediska reakce Západu, a zvláště zemí typu Německa, je tak zatím ukrajinsko-ruský konflikt jedním velkým fiaskem. Fiaskem, které nepříznivě poznamená význam a reputaci Západu ve světě v příštích letech, ba desetiletích.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
