Burzovní cena plynu v EU se dnes ráno vrátila nad psychologickou úroveň 100 eur za megawatthodinu, poprvé od 29. prosince loňského roku. Je tedy evidentní, že evropská plynová krize nepolevuje. Flotila tankerů se zkapalněným zemním plynem, která zamířila z USA do Evropy koncem minulého roku, přinesla jen krátkodechou úlevu.
Námořně přepravovaný zemní plyn totiž po delší dobu nemůže kompenzovat nedostatečný přítok pozemními plynovody. Tento přítok, převážně z Ruska, zůstává nadále omezený. Dodávky plynu z Ruska do Evropy jsou pro tuto část roku nejslabší minimálně od roku 2015. Evropa je přitom na ruském plynu závislejší než tehdy, neboť loni zejména kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám dostatečně nenaplnila své plynové zásobníky a protože v souvislosti se zelenou transformací a německou Energiewende odstavuje své uhelné a jaderné elektrárny.
Plynovod Jamal, procházející přes území Běloruska a Polska, nezajišťuje žádné dodávky už 18. den v řadě, neboť plyn místo do Německa, jak je obvyklé, v něm proudí opačným směrem. Rusko to vysvětluje nedostatečnou poptávkou v EU. Klíčoví evropští odběratelé potvrzují, že nasmlouvané dodávky Rusko zajištuje plně v souladu s kontrakty. Slabé jsou ovšem také ruské dodávky skrze plynovody na Ukrajině. Kompresorová stanice Veĺké Kapušany na slovensko-ukrajinské hranici hlásí dnes jen zhruba třetinový objem přepraveného plynu v porovnání s průměrem prosince 2021.
Zatímco tedy dlouhodobé kontrakty Rusko plní, krátkodobě zajistitelné dodávky pokulhávají. Rusko takto může tlačit na to, aby více evropských zemí přešlo na dlouhodobé kontrakty, které jsou pro něj výhodnější. Zároveň tím Rusko může demonstrovat důležitost plynovodu Nord Stream 2, který má vést plyn pod hladinou Baltského moře z Ruska přímo do Německa. Stavba už je dokončena, čeká však na schválení k provozu ze strany německých úřadů, a potažmo zřejmě pak i Bruselu. Slabší krátkodobé dodávky ruského plynu do EU také mohou souviset se stále nepolevujícím rizikem možné invaze Ruska na Ukrajinu.
Ze situace těží dodavatelé zkapalněného plynu z USA. Spojené státy v prosinci 2021 vyvezly historicky rekordní objem zkapalněného zemního plynu. Přibližně polovina těchto dodávek našla své odběratele v Evropě, zatímco dříve v loňském roce směřovalo na starý kontinent méně než 40 procent měsíčního amerického exportu zkapalněného plynu. Dramaticky rostoucí ceny plynu, které kulminovaly před Vánoci, však přiměly některé z amerických tankerů se zemním plynem ke změně trasy: místo do Asie přepravily plyn do Evropy.
Začátkem roku 2022 je však pravděpodobné zesílení poptávky po zkapalněném plynu v Asii. Jedním z důvodů je to, že Indonésie omezuje svůj vývoz termálního uhlí, tedy uhlí používaného k výrobě elektřiny. Země typu Číny tak budou k výrobě elektřiny používat právě i více plynu dovezeného ve zkapalněné podobě z USA, takže evropské země přeplatí. To může vést k dalšímu růstu ceny zemního plynu v EU, pokud tedy ruské krátkodobé dodávky zůstanou nadále relativně slabé.
Spojené státy disponují značným objemem zemního plynu, který jsou tedy s to ve značném objemu i vyvážet. V posledních zhruba dvou desetiletích totiž zažívají takzvanou břidličnou revoluci – nové technologie umožňují těžit dříve jen obtížně dostupnou či zcela nedostupnou ropu i plyn z břidličných ložisek. Export do evropských zemí však zatím nebyl zcela konkurenceschopný tváří v tvář levnějším dodávkám plynovody typu těch přepravujících surovinu z Ruska. S růstem ceny plynu v EU k rekordním úrovním se však americký zkapalněný plyn stává v Evropě stále více poptávanou alternativou.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
