Česká koruna v pátek zakončila obchodování na nejsilnější úrovni vůči polskému zlotému v celé novodobé historii. Je nyní, o tomto víkend, vůči polské měně nejsilnější od v 90. let, kdy jak Česko, tak Polsko procházely transformačním období. V rámci transformace Česko přijalo režim volného plovoucího kursu v květnu 1997, Polsko pak v dubnu 2000.
Za celé období, po něž obě země požívají plovoucí kurs, tedy do dubna 2000, je podle dat Bloombergu právě teď polská měna vůči té české nejslabší. Kurs v pátek zakončil obchodování na úrovni 5,491 koruny za jeden zlotý. Dosud nejslabší úroveň vůči koruně vykazovala polská měna v druhé polovině září 2011, kdy se propadla až na kurs 5,499. Poprvé v historii lze tedy pořídit jeden zlotý za méně než 5,50 koruny.
Pro srovnání, třeba v dubnu 2015 se ale prodával za bezmála sedm korun (viz graf níže).
Slabá polská měna zvýhodňuje nákupy zejména Čechům v polském příhraničí, kteří tak právě díky extrémně výhodnému kursu vyrážejí k severnímu sousedovi na nákupy ještě houfněji než běžně.
Oslabování polské měny plyne z několika příčin. Loni koncem roku proti ní začala intervenovat polská centrální banka. V podobném duchu, v jakém Česká národní banka během své intervence z let 2013 až 2017 znehodnocovala korunu. Polská centrální banka začala intervenovat proto, aby zamezila výraznějšímu posílení zlotého, které by podle ní ohrožovalo křehké post-pandemické zotavování polské ekonomiky.
Uměle oslabené polské měně navíc nenahrává ani to, že globální ekonomické oživení bylo letos na jaře a v létě nakonec vydatnější, než se čekalo, zejména díky postupujícímu očkování. To společně s nad očekávání rostoucí inflací trhy vede k předpokladu, že centrální banky typu té americké zahájí zpřísňování své měnové politiky také dříve, než se čekalo. Což zatraktivňuje dolar a dolarová aktiva, zatímco měny typu zlotého ztrácejí další část své lákavosti.
Navíc polská centrální banka drží základní sazbu stále na výrazně níže než Česká národní banka. To pomáhá vysvětlit, proč zlotý ztrácí proti české koruně. Česká národní banka svoji základní sazbu razantně zvedá. A letos ji ještě s největší pravděpodobností ještě razantně zvýší, z nynější úrovně 2,75 procenta až na 3,25.
Základní sazba ČNB tak podle sázek trhu bude během tří měsíců činit právě až 3,25 procenta. To by znamenalo, že bude o procentní bod vyšší než základní sazba polská. Trh nyní sází na to, že základní sazba polské centrální banky vystoupá během tří měsíců ze stávající úrovně 1,25 na zhruba 2,25 procenta.
Procentní bod rozdílu v úročení představuje natolik významné vyhlížené zatraktivnění české měny vůči polské, že mezinárodní investoři o to raději budou své finanční prostředky ukládat do korunových aktiv, namísto těch ve zlotém. Což jen korunu vůči zlotému déle zpevní. Další mírné posilování koruny vůči polské měně je tedy poměrně pravděpodobné.
Slabý zlotý pochopitelně zatraktivňuje nákupy Čechů v polských obchodech. A to přesto, že polská inflace je nyní ještě výraznější než ta česká. Polská inflace aktuálně už nyní dosahuje úrovně takřka sedmi procent, a je tak nejvyšší od roku 2001. Dost pravděpodobně dále poroste. Česká inflace úroveň sedmi procent překročit neměla. I tak ale bude nejvyšší od roku 2008.
Zejména Češi ze severních částí naší země se tak nyní do Polska vydávají častěji než jindy za nákupy nejen potravin, ale třeba i oděvů, nebo dokonce nábytku
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
