Tripartita dnes jedná o podpoře automobilek a dalších firem, které kvůli výpadku dodávek omezují výrobu. Zástupci vlády, odborů a zaměstnavatelů reagují na situaci v tuzemském autoprůmyslu, která se rozhodně nevyvíjí příznivě. Není to však zároveň něco, co by bylo srovnatelné se zásahem v podobě pandemie. Proto by bylo chybné podporu poskytnout,
Firma Škoda Auto už dříve oznámila, že kvůli nedostatku čipů ode dneška do konce roku výrazně omezí, nebo dokonce zastaví výrobu. S omezeními počítají i další automobilky a jejich dodavatelé. Někteří tak už část pracovníků kvůli výpadkům nechávají doma. Svaz průmyslu a dopravy navrhuje, aby vláda spustila dočasně na tři měsíce program Antivirus, z něhož se firmám za epidemie proplácely mzdy či jejich část.
Jenže takový krok dlouhodobě českou ekonomiku spíše poškodí. Program Antivirus už by se tedy prodlužovat a kurzarbeit při současné krizi autoprůmyslu není radno používat. Vždyť to, že nejsou čipy, je zhmotněním běžného byznysového rizika. Není to žádná pandemie či jiný zásah vyšší moci. Malého živnostníka také nikdo nezachrání, když dojede na riziko podnikání.
Nynější krize autoprůmyslu ještě neznačí definitivní soumrak jeho tradiční podoby v Česku. Ale jde nepochybně o výstrahu. Vláda, resp. tripartita na ni reaguje tak, jak nemá. Zvažuje kurzarbeit.
Kurzarbeit je to, když lidé, kteří pracují a platí daně, nedobrovolně hradí z těchto daní a z veřejného dluhu – což jsou jenom budoucí daně – dovolenou některým svým spoluobčanům. Jakým přesně, o tom rozhodne vláda, která je v celém procesu prostředníkem. Takže pak ještě tuto nedobrovolnou finanční výpomoc jedněch lidem druhým zpupně nazve pomocí od třetích lidí, totiž pomocí vládní.
Program kurzarbeitu utlumuje proces ničivého tvoření – kreativní destrukce. Tento proces je přitom po staletí motorem pokroku a lidského progresu.
I autoprůmysl v Česku jednou skončí, alespoň tedy autoprůmysl ve své momentálně dominující podobě. Tím, že vláda si výstrahu, že se tak stane, nebude připouštět a bude ji překrývat dalšími daněmi a dalším dluhem, jenom sníží připravenost celé ekonomiky na destrukci, ale současně také na tvoření.
Dluh a nedobrovolný „sponzoring“ nepracujících pracujícími spoluobčany bere strach z destrukce a zároveň demotivuje od tvoření. Především v zájmu levicově orientovaných politiků či odborářů.
Řekněme to tedy narovinu: motorem pokroku je strach z propuštění a bankrotu a zároveň motivace se jich vyvarovat úspěchem v konkurenčním boji, ať už mezi jednotlivci, třeba živnostníky, nebo firmami. Tím, že tento žádoucí konkurenční boj kurzarbeitem (ale i na mnoho dalších způsobů) tlumíme, si vlastně na dluh nás všech kupujeme zaostávání a nakonec i strádání a bídu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
