Potraviny se dosud držely spíše stranou velké vlny zdražování, která zalila Českou republiku. Celková inflace ale může ještě do konce letošního roku atakovat úroveň až sedmi procent, skoro nejvyšší za čtvrtstoletí, a potraviny tentokrát už tak stranou nezůstanou. Zákazník tak musí být na pozoru. Výrobci potravin a nápojů v čase citelné inflace často raději potají zmenšují gramáž nebo objem, aby cenovým zdražením zákazníka od koupě neodradili. Zákazník si ovšem i tak pochopitelně pohoršuje. Za stejnou cenu dostává méně.
Světové ceny potravin vylétly v květnu meziročně o více než 40 procent a od té doby se každý měsíc cenový růst drží nad 30 procenty. Nyní tento světový růst cen potravin přijde i do Česka. Aktuálně celosvětově nejvíce rostou ceny olejů, o bezmála 70 procent, cukru (o skoro 50 procent) a obilovin a cereálií (o zhruba 30 procent). Tyto potraviny tvoří klíčové složky průmyslově vyráběných potravinářských produktů, takže proto velké potravinářské společnosti jako Nestlé právě ohlašují výrazné podzimní zdražení.
Společnost Nestlé Česko, jež vyrábí třeba cukrovinky či nápoje, koncem minulého týdne uvedla, že své výrobky bude zdražovat od čtyř do třinácti procent. Vysvětluje to narušením dodavatelsko-odběratelských řetězců ve světě či růstem cen energií. Vskutku, vedle zdražování základních potravin typu olejů, cukru či obilovin dramaticky stoupají náklady přepravy a zpracování. Jak ke přepravě, tak ke zpracování potravin je třeba energií typu elektřiny či plynu, jež však v posledních týdnech zejména v Evropě a v částech Asie zdražují na rekordní úrovně. Třeba růst velkoobchodní ceny plynu vrcholil v EU minulý týden, kdy zdražení činilo meziročně až 400 procent.
Přepravu potravin komplikuje světová přepravní krize. Ta se typicky projevuje mocným vzestupem ceny za přepravu zboží kontejnerovým plavidlem. Cena kontejnerové přepravy narostla letos meziročně až o 350 procent. Navíc dochází k růstu cen ropy, a tedy benzínu či nafty a dalších paliv. Ropa Brent se prodává za cenu kolem 84 dolarů za barel, což je takřka nejvíce od roku 2014.
Aby toho nebylo málo, přidávají se rozmary klimatu. Ty se projevují například zdražováním kávy, jejíž letošní úrodu poznamenala nebývalá sucha a mrazy v Brazílii. Brazílie je největším světovým vývozcem kávy. Kvůli zdražování kávy coby plodiny si konzumenti v českých kavárnách připlatí za hrnek kávy coby nápoje až dvacet procent.
Mezinárodní výrobní krize navíc ještě zdražuje chemikálie a materiály na výrobu obalů potravin. Například hliník, jenž se používá k výrobě nápojových plechovek, včera na světovém trhu zdražil na třináctileté maximum.
V českých podmínkách se ve zdražování potravin promítne také výrazný růst mezd zemědělců, potravinářů nebo přepravců, k němuž v posledních letech došlo.
Výrobci potravin v posledních letech proto zintenzivňují praxi nenápadného zmenšování objemu výrobků, snižování gramáže si ubírání procent alkoholu. Jedná se o praxi takzvané „smrskflace“ (z anglického shrinkflation, viz zde).
Při „smrskflaci“ sice cena potravinového nebo nápojového výrobků zůstává v obchodě stejná, avšak tajně se smrskává právě objem, gramáž nebo kvalita výrobků. Zákazník tak za stejnou cenu kupuje méně, takže si pohorší podobně jako při cenové inflaci. Akorát, že „smrskflace“ si u daného výrobku většinou nevšimne, zatímco cenovou inflaci by jistě zaregistroval, což by jej od koupě mohlo i odradit (viz Třináct aktuálně nejextrémnějších příkladů „smrskflace“ ze světa).
V ČR v uplynulých letech přišly o deset gramů tyčinky Deli nebo Snickers. Tyčinka KitKat Chunky měla původně gramáž 50 gramů, po prvním ztenčování se snížila na 48 gramů a dnes váží jen 40 gramů. Čokolády Figaro, Studentská pečeť, Milka nebo tyčinka Margot ztratily během pár let dvacet gramů.
Pochopitelně, „smrskflace“ není fenoménem jen v případě čokoládových tyčinek a cukrovinek, ale týká se alkoholických nápojů (snižuje se objem nápoje, nebo dokonce procento alkoholu), chipsů, kakaa, tatarky, dokonce i nepotravinářských výrobků typu kosmetiky nebo mycích prostředků.
Zákazník by v čase citelné inflace cen potravin měl pečlivěji než jindy pročítat údajů o složení, objemu či gramáží výrobku a umět posoudit, zda se nestává obětí právě „smrskflace“.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
