Vztahy mezi Francií a Spojenými státy se prudce zhoršují, dost možná na nejslabší úroveň novodobé historie. Ještě nikdy – ani během Války v Iráku, s níž měla Paříž problémy – se totiž nestalo, aby odvolala svého velvyslance z Washingtonu. Nyní odvolává nejen jej, ale také velvyslance v Austrálii. Spojenci jí prý „vrazili kudlu do zad“.
Francii rozlítilo, že Austrálie v týdnu oznámila, že hodlá od Spojených států a také od Británie nakoupit flotilu jaderných ponorek. Tím vlastně „potopila“ pět let starý, obří kontrakt na dodání tuctu dieselových ponorek za v přepočtu 1,4 bilionu korun (odpovídá celkovým výdajům českého státního rozpočtu za celý rok 2018), které měl zajistit francouzský státní výrobce plavidel Naval Group.
O úplně nečekanou „dýku do zad“ ale nejde. Australští politici si v uplynulých letech opakovaně stěžovali na to, že Francie není a nebude schopna dodat ponorky včas (poslední z ponorek měla být dodána v roce 2050). Vadily jim také vícenáklady, jež mělo zajištění dodání ponorek provázet. To vše v době, kdy Canberra nutně potřebuje modernizovat výzbroj svého námořnictva, aby obstálo tváří v tvář stále asertivnějšímu a technologicky stále lépe vybavenějšímu námořnictvu čínskému.
Čína je také zcela zásadní pro australskou ekonomiku. Peking v obrovských objemech nakupuje od Austrálie vše od nerostných surovin, přes víno až třeba po služby v oblasti vzdělávání. Pokud by Austrálie vojensky nedržela krok, mohl by Peking uplatnit tuto svoji převahu právě i v oblasti vzájemného obchodu a začít se snažit agilněji si třeba diktovat cenu za dodávané australské zboží či služby.
Celá causa je smutnou vizitkou celé Evropské unie. Francie totiž aspiruje být po blížícím se odchodu německé kancléřky Angely Merkelové zřetelným lídrem celé Unie. Tento rádoby lídr ale není schopen plnit dojednané kontrakty. A ještě se vzteká, když dá pak druhá strana obchodu přednost někomu jinému.
Navíc se ukazuje, že anglicky mluvící země – USA, Británie a Austrálie – utužují „osu“ vojenské spolupráce, přičemž se v ní obejdou bez jediného zástupce EU. To je nepochybně závažný signál. A symbol. Sama EU ve světě vojensky absolutně neobstojí. Byla by jen hračkou v rukou skutečných geopolitických mocností, jako jsou USA nebo Čína.
Spojence EU potřebuje s absolutní nutností. Nynější causa ale představuje signál, že spojenci s ní nemusí mít trpělivost věčně. Tím, že se bude Paříž vztekat a odvolávat velvyslance, byť by mělo jít jen o gesto, moc ničemu nepomůže.
Francie a s ní celá EU se musí usebrat, začít plnit kontrakty a závazky. Přestat se enormně zadlužovat. Přestat prosazovat extrémně nákladné, oslabující zelené politiky, které v podobném rozsahu nikdo jiný ve světě neprosazuje. A místo podvolení se zelené ideologii raději včas plnit své kontrakty vůči vojenským spojencům.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
