Nejpozději od památného projevu expremiéra Nečase se Česko usilovně snaží „normalizovat“ své vztahy s Čínou. Probíhající návštěva čínského prezidenta je vyvrcholením snahy, která se však zatím příliš nepromítá do čísel našeho zahraničního obchodu. Od té doby, co jsme k Pekingu obzvláště servilní, totiž dynamika českého vývozu do Číny povážlivě klesá.
Ale popořadě. Vezměme si takový rok 2009. Česká republika tehdy ještě byla zjevně v zajetí „dalajlamismu“, řečeno s Nečasem.
V září dalajlamu přijal při jeho návštěvě Česka jak premiér Fischer, tak pražský primátor Bém. A pochopitelně také exprezident Havel.
Náš vývoz do Číny přitom v roce 2009 vzrostl o impozantních 20,6 procenta.
Navzdory vrcholící globální finanční krizi. Českému vývozu do Číny se dobře dařilo i v letech 2010 až 2013. Přitom v prosinci 2011 do Česka opět zavítal dalajlama, pár dní před Havlovou smrtí.
Vývoz do Číny ale až do roku 2013 rostl mnohem rychleji než celkový český export.
Od nástupu prezidenta Zemana a posléze i Sobotkovy vlády se však tuzemskému exportu do Číny přestává dařit. Navzdory usilovné snaze Číňany zaujmout. Třeba se vše začne měnit k lepšímu nyní po návštěvě prezidenta Si, avšak čísla jsou neúprosná. V roce 2014 se vývoz České republiky do Číny zvýšil o 8,7 procenta, loni dokonce jen o 4,4 procenta. V obou případech rostl celkový export rychleji.
Pochopitelně, objem vývozu není jediným parametrem kvality vzájemných hospodářských vztahů. Dalším jsou třeba přímé zahraniční investice. Ty čínské se sice po aktuálních podpisech nejrůznějších memorand pravděpodobně citelně navýší, i tak však podle všeho zůstanou za objemem investic, které má u nás na svědomí Japonsko nebo Korea. A kolem kterých zdaleka nebylo tolik humbuku.
Odkud se humbuk bere?
Do určité míry je opodstatněný. Skupina CEFC, která je zatím s čínskými investicemi v Česku spojována nejvýrazněji, není dvakrát transparentní strukturou.
Velkou důvěru nebudí třeba ani výbor China Energy Fund Comittee, jejž má CEFC v Číně financovat. Jak uvádí Bill Hayton v předloňské knize The South China Sea: The Struggle for Power in Asia, strategickým analytikem zmíněného výboru je plukovník Taj Sü, který se řadí mezi čínské armádní „jestřáby“. Podle Haytona hovoří o ptačí chřipce otevřeně jako o biologické zbrani USA, což je prý v plukovníkově vidění mocnost, se kterou se Čína nevyhnutelně vojensky střetne už během deseti až dvaceti let.
Humbuk kolem čínských investic však mají do značné míry na svědomí i ti, kteří tu Číňany vítají s otevřenou náručí a zkazky o napojení na zpravodajské a vojenské kruhy označují za nepodložené. V rámci humbuku totiž dávají „spin“ svým aktivitám a zveličují význam čínských investic pro českou ekonomiku.
Tím si umně budují vlastní PR a získávají politické body. Ačkoli v reálných číslech jejich snaha příliš vidět není.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
