Zda kauza Panama Papers povede k pádu „namočených“ politiků, to se teprve uvidí. Jisté je, že opět rozvíří debatu o daňových rájích a offshore společnostech.
Opět uslyšíme, že žijeme v nemocné době, že morálka upadá, že je třeba daňové ráje zakázat. Ale kudy vést ozdravný řez? Daňových rájů totiž nevyužívají jen obchodníci se zbraněmi, producenti pornografie, drogoví baroni, politici loupící z veřejných peněz nebo fotbalové hvězdy, které prostě jen touží platit na daních o poznání méně. Offshorových společností využívají v rámci daňové optimalizace i tak ctihodné globální firmy, jako je Apple nebo Nike.
Třeba Apple loni v říjnu v daňových rájích držel více než 181 miliard dolarů. To je suma, která zhruba odpovídá celému hrubému domácímu produktu české ekonomiky v roce 2015. Je to také suma, která více než dvojnásobně převyšuje celkový dluh naší vlády. Pokud by tyto peníze Apple neměl na offshorových účtech, musel by na daních v USA odvést dalších skoro šedesát miliard dolarů. A to je zase pro srovnání suma, která převyšuje objem veškerých výdajů českého rozpočtu v letošním roce.
Apple drží svou hotovost v daňových rájích proto, že tyto prostředky tam čelí daňové sazbě ve výši jen 2,3 procenta. Některé jiné společnosti dokonce umějí dosáhnout toho, že jejich peníze v daňových rájích jsou zatíženy nulovou sazbou.
Patří mezi ně například farmaceutická společnost Gilead Sciences, dobře známá i v Česku, neboť před lety odkoupila patenty na léky objevené týmem kolem doktora Antonína Holého.
K takovéto daňové optimalizaci často slouží skutečně důmyslný systém offshorových dceřiných společností. Například nápojářský gigant PepsiCo má v daňových rájích založeno více než 130 dceřiných společností.
Jednu z nich dokonce v nyní propírané Panamě.
Daňové ráje nejsou vždy projevem nemocné doby, ba ani společenského úpadku. Mnohdy jsou naopak projevem nemocných daňových systémů, které nadmíru zatěžují jak podnikatele, tak i firmy, dokonce korporace typu Applu.
Pokud daňový ráj využívají obchodní subjekty, které nejsou žádným způsobem napojeny na veřejné peníze, je to v celé řadě případů čistě věc těchto subjektů a jejich obchodních partnerů. Z tohoto důvodu nelze daňové ráje šmahem odsuzovat a zakazovat. Je právem každého suverénního státu ustavit si na svém území prostřednictvím příslušné legislativy takové daňové a podnikatelské prostředí, které preferuje a které preferují jeho občané. Nízké daně a další příhodné podmínky pro obchodní činnost, jež jsou mnoha daňovým rájům vlastní, mají kromě naznačených stinných stránek i svá pozitiva. Například to, že z globálního hlediska zvyšují konkurenci mezi jednotlivými státy a regiony. A nutí ty, kteří by jinak inklinovali k ještě vyšším daním a ještě tužší byrokracii, aby zařadili zpátečku.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
