Podrážděný centrální bankéř je téměř oxymóron. Někdy ale může být podrážděnost součástí kalkulu a dobře promyšlenou etudou ve hře, kterou centrální bankéři trhům předvádějí. Šéf ECB Mario Draghi minulý týden podrážděně působil. Nezvykle zvyšoval hlas a žádal více času na to, aby se opatření ECB projevila v praxi. Měnová politika je podle něj v posledních čtyřech letech v podstatě jedinou oporou hospodářského růstu v EU a dál už to tak nejde.
Kdo je však adresátem bankéřova láteření? Jsou to politici. Ti nevyužívají čas, který jim Draghi a další centrální bankéři kupují nekonvenčními zásahy v měnové oblasti, otálejí a čekají na zázrak. Doufají, že dluhy, které za celá desetiletí vytvořili, nějakým trikem centrálních bankéřů jednoduše zmizí.
Nemusíme chodit daleko. Šéf státní kasy Andrej Babiš nevidí v době záporných úroků na českých dluhopisech důvod ke snižování zadlužení. Nic nepochopil. Prostředí nízkých sazeb je do značné míry výsledkem zásahů centrálních bankéřů v čele s Draghim. Obzvlášť v příznivých ekonomických časech, jakými nyní prochází i Česko, by nízké sazby měly podporovat proces oddlužování, vyrovnávání hospodaření, nebo alespoň stabilizace dluhu. Nic z toho se však u nás neděje a dít se ani moc nemá. Draghi tak minulý týden zvyšoval hlas svým způsobem i na Andreje Babiše.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.