Růst mezd v ČR v letošním prvním čtvrtletí zaostal za očekáváním. Průměrná hrubá měsíční mzda totiž stoupla reálně meziročně o rovné jedno procento. Vzhledem k inflaci čítající 2,2 procenta to znamená, že nominálně průměrná mzda přidala 3,2 procenta. Trh přitom předpokládal růst reálné mzdy čítající 1,7 procenta.
V prvním čtvrtletí 2020 dosahovala průměrná mzda 34 141 korun, letos v prvním čtvrtletí představovala 35 285 korun. Nejoptimističtější odhady počítaly s tím, že se přiblíží úrovni 36 tisíc korun. I letos platí, že dvě třetiny zaměstnanců mají mzdu nižší, než je mzda průměrná. Mediánová mzda činila letos v prvním čtvrtletí 29 867 korun. To znamená, že přesně polovina zaměstnanců v ČR má mzdu nižší, než je tato částka, druhá polovina ji pak má vyšší.
Dynamika meziročního růstu nominální mzdy tak v porovnání s třetím a čtvrtým loňským čtvrtletím zvolnila, avšak stále je citelně vyšší než v druhém loňském pololetí, kdy na tuzemský pracovní trh zásadně dolehly dopady pandemické situace.
Letos v prvním čtvrtletí ovšem mzdový růst táhlo přidávání ve veřejném sektoru. Vláda si totiž i loni jako jednu ze svých priorit vetkla zvyšování platů ve zdravotnictví, sociálních službách a školství. Výrazně tak meziročně narostla mzda v oblasti zdravotní a sociální péče, a to o více než jedenáct procent. Stav, kdy platy ve sféře placené z veřejných rozpočtů rostou citelně rychleji než mzdy sféry soukromé, není dlouhodobě udržitelný, neboť je to soukromá sféra, která „vydělává“ na sféru veřejnou.
Soukromý sektor pružněji než veřejná sféra zareagoval na ztížené podmínky pandemie. Výrazné zpomalení mzdového růstu letos nastává v průmyslu či stavebnictví. S poklesem dynamiky mzdového růstu se pochopitelně musí sžít také sektor služeb. V oblasti kultury a rekreace a pak také v oblasti ubytování a stravování mzdy dokonce poklesly, a to meziročně o 5,1, resp. 2,6 procenta.
Dochází tak k určitému rozevírání nůžek, ke krizi typu písmene „K“. To znamená, že část obyvatel ČR zůstává z ekonomického hlediska pandemickou situací prakticky nezasažena. Vedle zaměstnanců veřejné sféry se jedná také třeba o starobní důchodce nebo zaměstnance či sebezaměstnané osoby soukromé sféry v sektorech, jako je e-commerce či obecněji informační a komunikační technologie, kterým pandemická situace poskytla dodatečný růstový impuls. Jiná část obyvatel ČR ale naopak újmu zaznamenává. I když tito lidé ve valné většině nepřicházejí hned o zaměstnání – z velké části díky vládním programům, financovaným na dluh, jako je Antivirus –, pociťují znatelně slabší růst, případně přímo pokles své životní úrovně. A to jak v porovnání se svojí vlastní situací z doby před pandemií, tak tak v porovnání s výše uvedenou „šťastnější“ skupinou spoluobčanů, pandemií ekonomicky prakticky nezasažených.
Za celý rok by reálné mzdy měly vzrůst o dvě procenta, ovšem jen díky růstu platů ve veřejné sféře. Zaměstnanci soukromé sféry se sice letos dočkají nárůstu mezd nominálních, avšak ten nebude stačit na pokrytí poměrně citelné inflace, převyšující úroveň dvouprocentního cíle České národní banky, takže reálně si mírně pohorší – jejich kupní síla mírně klesne.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
