Už příští měsíc se dozvíme, jestli chtějí Britové zůstat v Evropské unii. Zatím se zdá, že setrvají. Ale pro jistotu: Co se stane, když se v referendu vysloví pro brexit?
Brexit si dokážu představit. A celkem živě. Navíc si myslím, že při něm Britové můžou pootočit známé Dykovy verše jako Opustím-li tě, nezahynu. Opustím-li tě, zahyneš! Bez korektivu v podobě špetičky ostrovního liberalismu totiž Brusel zhyne zadušen vysokými daněmi, přebujelými regulacemi a bezkrevným ekonomickým výkonem. Brusel potřebuje Velkou Británii víc než ona jeho. Zároveň platí, že ji potřebuje víc, než je ochoten si přiznat.
PO ROZCHODU
Co by odchod Británie znamenal pro Evropskou unii ekonomicky?
Když pomineme krátké období zvýšené nejistoty, které by po brexitu nastalo, bude ze středně- a dlouhodobého hlediska podstatné, jaké další uspořádání by Británie s Unií dojednala. Nabízí se v zásadě pět možností. Zaprvé, režim, který by se podobal současnému vztahu mezi Evropskou unií a Norskem. Británie by se připojila k Evropskému hospodářskému prostoru a udržela si plný přístup k jednotnému evropskému trhu. Neměla by ale vliv na proces přijímání unijních standardů a regulací, kterým by v rámci jednotného trhu podléhala. Proti současnosti by si tedy Británie ani trochu nepolepšila.
Druhou možností je vytvoření celní unie po „tureckém“ vzoru. Tato možnost je ale pro Brity ještě míň atraktivní než aktuální nastavení, takže je vlastně vyloučená. Zato uspořádání na bázi dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a Británií nebo uspořádání po vzoru obchodního režimu mezi Unií a Švýcarskem by pro Británii atraktivní bylo. Záleží ale, jestli by se „švýcarským řešením“ – tedy souborem bilaterálních smluv umožňujících Británii přístup na jednotný evropský trh ve vybraných sektorech – souhlasil Brusel. Páté řešení, na bázi udělení doložky nejvyšších výhod, zase není konzistentní s tradičně liberálním přístupem Británie k zahraničnímu obchodu.
Dojednávání balíku dohod by si po brexitu vyžádalo dlouhé roky, třeba i deset let. Británie by postupně uzavírala smlouvy s jednotlivými státy či regiony. Nedomnívám se, že by nutnost uzavřít víc než sto nových obchodních smluv měla mít na Británii nějaký závažný, dlouhodobě negativní makroekonomický dopad. Nebylo by to pro ni úplně jednoduché období, ale ani by to neznamenalo žádnou zkázu.
BREXIT A ČESKO
Asi vás také zajímá, jaký by měl brexit dopad na českou ekonomiku.
V absolutním vyjádření není pochopitelně Česko pro Británii tak významným obchodním partnerem jako třeba Německo. Na druhou stranu, přebytek z obchodu s Británií v poměru k hrubému domácímu produktu je v Česku jeden z nejvyšších v Evropě. Z hlediska tohoto ukazatele nás v roce 2013 předčily ze zemí Evropské unie jen Maďarsko a Belgie. Přesto se nedomnívám, že by měl brexit významnějším způsobem negativně dopadnout na náš zahraniční obchod.
Dopady ale můžou být i nepřímé.
Zprostředkovaně naši ekonomiku můžou zasáhnout důsledky zvýšené nejistoty na finančních trzích, kterou brexit s vysokou pravděpodobností podnítí. Tato nejistota by mohla ochromit hospodářskou aktivitu v eurozóně takovým způsobem, že by se to negativně promítlo i do tuzemských makroekonomických čísel. Brexit by však sám o sobě neměl mít ani v případě zvýšené nejistoty potenciál stáhnout českou ekonomiku do recese.
CO CHTĚJÍ BRITOVÉ
Evropskou unii mají mnozí ve své mysli uloženou jako klíč ke svobodnému obchodu na starém kontinentu. Pravda je ale jinde: volný evropský obchod je výsledkem existence Evropského hospodářského prostoru, nikoli Evropské unie. Součástí tohoto prostoru jsou i země, které do Evropské unie nepatří, konkrétně Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Tento trojlístek států společně se Švýcarskem tvoří Evropské sdružení volného obchodu, tedy EFTA.
Evropský hospodářský prostor vznikl v roce 1994 na základě smlouvy právě mezi EFTA a Evropským společenstvím, předchůdcem Evropské unie. Pro Island, Lichtenštejnsko a Norsko to znamená, že můžou být účastny evropského vnitřního trhu, potenciálně těžit z volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, ale nebýt členy „politické“ Unie. Tyto státy tedy můžou získávat ekonomicky, aniž by se nechávaly svazovat politicky. Členství v EFTA je střední cesta mezi hospodářsky nevýhodnou izolací od vnitřního trhu a politicky a regulačně omezujícím, tudíž hospodářsky ne zcela optimálním členstvím v Evropské unii. Británie už jednou členem EFTA byla, a sice v letech 1960 až 1973, před svým vstupem do Evropského hospodářského společenství. Z některých průzkumů veřejného mínění vyplývá, že Britové i dnes preferují před členstvím v Unii možnost být součástí EFTA.
NEVYHNUTELNÁ ROZLUČKA
Podle mého názoru k brexitu nakonec dojde, ačkoli zřejmě za vlády jiného premiéra než Davida Camerona. Nejspíš až po roce 2020. Letos je na to ještě moc brzy. Evropská unie se ještě před Brity nestačila úplně „odkopat“ a zdiskreditovat, i když na tom pilně pracuje. Třeba tím, že není s to řešit uprchlickou krizi. Čím dřív brexit přijde, tím rychleji skončí i Evropská unie. To není přání, to je konstatování. Nezapomeňme, že Británie byla ještě v roce 1922 centrem obrovského impéria, ve kterém žila pětina tehdejší celosvětové populace a které pokrývalo téměř čtvrtinu pevniny naší planety. Úvaha, že by nyní měla tato země zhynout poté, co opustí zbrzděný Brusel, si tedy žádá heroickou dávku fantaskní imaginace.
Vyšlo ve Finmagu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
