Nemine den, aby se neobjevila nějaká nová analýza, co vše způsobí brexit. Přání bývá otcem myšlenky, zvlášť v takto zásadní situaci – nejen pro Británii, ale pro Evropu, možná pro svět. Lépe řečeno, přání bývá otcem závěru té či oné ekonomické analýzy. Každý ekonom, který si nelže do vlastní kapsy, ví, že i rigorózně působící analýza může být za této zcela bezprecedentní situace vždy vytvořena tak, aby jakoby nezaujatě akcentovala určité momenty, zatímco jiné rafinovaně upozaďuje.
Tím může plnit zadání či zájem zadavatele nebo „jen“ přání samotného autora.
Převažují analýzy, které brexit líčí jako hrozbu zdárnému vývoji zejména britské, ale také evropské ekonomiky. Média pak ráda zdůrazňují oslabování britské libry a pokles britských akciových titulů. V posledním roce, kdy se o brexitu intenzivněji hovoří, britské akcie oslabily, to je pravda (i když za poslední půlrok vykazují mírný vzestup).
Jenže zrovna tak, a mnohdy i daleko výrazněji, oslabily akcie jiných klíčových evropských burz. Italská, španělská či polská burza se v porovnání s britskou propadly v procentním vyjádření dvojnásobně i více. Větší pokles než City vykazují za poslední rok také německý či francouzský parket. Pokud bychom tedy hodnotili brexit čistě optikou vývoje akciového trhu, bude větší pohromou pro kontinentální Evropu než pro Británii.
Nutno ovšem dodat, že britské akcie podporuje slábnoucí libra. Znehodnocování britské měny vůči euru je vodou na mlýn ostrovním vývozcům. Vyhlídky na jejich vyšší zisky se pak zhmotňují v tlaku na růst cen akcií. To může částečně vysvětlovat, proč je propad ostrovních akcií v posledním roce či půlroce tlumenější než akcií na kontinentu. Britským akciím pochopitelně svědčí i vlastní hospodářský růst ostrovní ekonomiky, který již několik kvartálů po sobě překonává růst eurozóny.
Jenže třeba španělské či polské ekonomice se loni i letos daří ještě lépe než té britské, a – jak už víme – tamní burzy vykazují hlubší propad než ta londýnská.
Navíc propad libry vůči euru v posledním roce je srovnatelný s oslabením měn jiných evropských států, které neplatí eurem.
Podobně jako libra oslabil švýcarský frank, norská koruna i polský zlotý. Citelně hlouběji než libra se vůči euru propadla například turecká lira. Třeba polský příklad názorně ukazuje, že samo oslabení měny nemusí jen tak vést k většímu tlaku na růst cen akcií. V posledním roce citelně oslabily jak zlotý, tak varšavská burza.
Zkrátka a dobře, akciové ani měnové trhy rozhodně nesignalizují, že by brexit měl být pro ostrovní ekonomiku větší pohromou než pro tu kontinentální.
Vlastně říkají pravý opak.
Pochopitelně – tržní aktéři podléhají stádnímu chování a řadě zkreslení. O trzích proto nelze tvrdit, že jsou vždy objektivním vodítkem. O jednotlivých ekonomech, oněch autorech všemožných analýz, to však lze tvrdit ještě méně.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
